Tajně pořízená nahrávka jako důkaz? – sp. zn. 21 Cdo 1267/2018

Zaměstnavatel navrhl v řízení před soudem jako důkazní prostředek nahrávku rozhovoru se zaměstnancem pořízenou bez jeho svolení a vědomí, na které zaměstnanec zaměstnavateli vyhrožoval poškozením jeho oprávněných majetkových zájmů. Nejvyšší soud v této souvislosti uvedl, že přípustnost podobného důkazního prostředku není při výkonu a ochraně subjektivních práv a priori vyloučena. Základním kritériem při rozhodování o (ne)přípustnosti zvukových či jiných záznamů bez vědomí nahrávané osoby jako důkazu je poměřování střetávajících se chráněných práv a zájmů, tedy v tomto případě práva zaměstnance na soukromí a práva zaměstnavatele na spravedlivý proces. Toto poměřování závisí na úvaze soudu v každém konkrétním případě. Dále uvedl, že použití takových důkazních prostředků připadá v úvahu pouze tehdy, pokud danou skutečnost není možné prokázat jinak (pomocí důkazů, které nezasahují do absolutních osobnostních práv dotčené osoby). Vzhledem k tomu, že obsah uvedeného rozhovoru mohl být (a byl) prokázán výslechem svědků, nelze za těchto okolností prolomit právo zaměstnance na ochranu soukromí a použít jako důkaz v řízení zvukové nahrávky pořízené bez vědomí nebo souhlasu zaměstnance.

Rozhodnutí dostupné zde

  • Datum: 21. 11. 2018

< Přejít zpět

Na našem webu používáme cookies. Cookies jsou soubory, které slouží k měření funkčnosti webu, přizpůsobování obsahu webu, napomáhají tomu, abyste na našem webu byli spokojeni. Využíváním webových stránek s tímto souhlasíte. Další informace >