Nabytí vlastnického práva na základě dobré víry do roku 2013

Šlo do konce roku 2013 nabýt vlastnické právo k nemovitosti evidované v katastru nemovitostí od nevlastníka na základě dobré víry nabyvatele? Ústavní soud říká ano, Nejvyšší soud vytrvale ne. 

Ústavní soud České republiky, III. ÚS 415/15 ze dne 27.08.2015

Předmětem sporu byla žaloba na určení vlastnického práva (ve skutkově velmi složité věci) k nemovitostem, kdy se vedlejší účastník řízení (Česká republika) domáhal určení vlastnického práva k nemovitostem s poukazem na to, že předmětné nemovitosti propadly státu na základě pravomocného trestního rozsudku. Stát konkrétně argumentoval, že z tohoto důvodu pozdější kupní a darovací smlouvy nemohly být platné a vlastnické právo nemohlo přejít na žalobce. Žalobci se naopak domáhali ochrany své dobré víry při koupi předmětných nemovitostí, neboť v katastru nemovitostí nebyla v době uzavření kupní smlouvy zapsána žádná omezení. Jinými slovy, žalobci kupovali nemovitosti „podle toho, co viděli v katastru nemovitostí“ a nemohli při nejlepší vůli vědět, že ve skutečnosti mají nemovitosti patřit státu.Soud prvního stupně i odvolací soud rozhodly ve prospěch žalobců a určily, že nemovitosti nabyli v dobré víře a stali se tedy jejich vlastníky. K dovolání státu však Nejvyšší soud s poukazem na svoji ustálenou judikaturu rozsudek odvolacího soudu zrušil. Nejvyšší soud totiž dlouhodobě zastává názor, že podle starého občanského zákoníku účinného do 31.12.2013 („SOZ“) nelze nabýt nemovitost (resp. vlastnické právo) od nevlastníka, ani pokud je nabyvatel v dobré víře. Tento závěr zakládá na tom, že SOZ upravuje všechny možné způsoby nabytí vlastnického práva a nabytí od nevlastníka v dobré víře mezi nimi není. Proto podle Nejvyššího soudu nelze vlastnické právo takto nabýt. Žalobci se s tímto verdiktem nesmířili a podali proti němu ústavní stížnost. Ústavní soud se přiklonil na jejich stranu a zrušil rozhodnutí Nejvyššího soudu. Ústavní soud totiž na rozdíl od Nejvyššího soudu zastává právní názor opačný, kdy má ochrana dobré víry nabyvatelů od nevlastníka dle jeho názoru přednost před formální úpravou v SOZ.Z odůvodnění tohoto rozhodnutí Ústavního soudu je zřejmé, že Nejvyšší soud zřejmě již natrvalo setrvává na svém právním názoru, že nabýt vlastnictví od nevlastníka na základě dobré víry dle SOZ je vyloučeno. Vznikl tedy nepřijatelný rozpor, kdy Nejvyšší soud zastává názor odlišný od Ústavního soudu. Ačkoliv je tedy právní názor Ústavního soudu, pokud ruší rozhodnutí Nejvyššího soudu, vždy pro něj závazný, je tomu tak pouze v rámci konkrétního řízení, nikoliv obecně pro všechny ostatní případy. I proto v praxi i nadále mohou nastat situace, kdy skutkově totožné věci budou mít odlišné výsledky podle toho, zda účastníci řízení dospějí až k Ústavnímu soudu či nikoliv.Nicméně v souvislosti s přijetím nového občanského zákoníku („NOZ“) je tato situace pro budoucí spory pro právní vztahy založené NOZ zřejmě již vyřešena, neboť NOZ výslovně připouští nabytí vlastnického práva v dobré víře od nevlastníka. Proto se domníváme, že v intencích NOZ bude možné vycházet ze stávající judikatury Ústavního soudu k otázce nabytí od nevlastníka v dobré víře.

Rozhodnutí dostupné zde


< Přejít zpět

Na našem webu používáme cookies. Cookies jsou soubory, které slouží k měření funkčnosti webu, přizpůsobování obsahu webu, napomáhají tomu, abyste na našem webu byli spokojeni. Využíváním webových stránek s tímto souhlasíte. Další informace >