Lze provádět exekuční srážky z cestovních náhrad? – 21 Cdo 3774/2013

Zaměstnanec, proti němuž byla vedena exekuce, se domáhal jejího částečného zastavení, protože exekutor mimo jiné postihl cestovní náhrady zaměstnance, a to jako tzv. jinou peněžitou pohledávku. Zaměstnanec argumentoval, že se nejedná o příjem v pravém slova smyslu, ale o náhradu cestovních výdajů, které zaměstnanci vznikly, aby vůbec mohl pracovat. Soudy obou stupňů však volání zaměstnance nevyslyšely, když shodně uvedly, že exekuovat jako tzv. jiné peněžité pohledávky lze všechny pohledávky, které nejsou výslovně občanským soudním řádem z výkonu rozhodnutí vyloučeny. Protože pohledávka na cestovní náhrady vyloučena není, podléhá exekuci. Zaměstnanec se však s tímto názorem nespokojil, obrátil se s dovoláním na Nejvyšší soud a dobře udělal. Nejvyšší soud totiž obě rozhodnutí obecných soudů zrušil a plně se ztotožnil s názorem zaměstnance. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí přitom poskytl velmi důležitý návod, jaké příjmy podléhají exekuci a jaké nikoliv. Podle Nejvyššího soudu je třeba rozlišovat příjmy, které mají svou povahou pracovněprávní charakter nebo které nahrazují mzdu jako odměnu za práci anebo jsou poskytovány vedle ní, a příjmy ostatní. Všechny výše uvedené pracovněprávní příjmy lze postihovat jedině srážkami ze mzdy a to jen, pokud to občanský soudní řád výslovně připouští (úplný výčet těchto příjmů je obsažen v § 299 občanského soudního řádu). Ustanovení občanského soudního řádu o exekuci jiných peněžitých pohledávek se na pracovněprávní příjmy nevztahují.

Rozhodnutí dostupné zde

  • Datum: 10. 04. 2014

< Přejít zpět

Na našem webu používáme cookies. Cookies jsou soubory, které slouží k měření funkčnosti webu, přizpůsobování obsahu webu, napomáhají tomu, abyste na našem webu byli spokojeni. Využíváním webových stránek s tímto souhlasíte. Další informace >