Zákoník práce versus občanský zákoník – sp. zn. 21 Cdo 3687/2018

Zaměstnanec utrpěl pracovní úraz, který na něm zanechal trvalé následky. V důsledku úrazu začal být emočně nestabilní, hrubý, nesamostatný, byla mu zakázána řada činností, kterým se dříve věnoval (sport, jakákoli aktivita venku na přímém slunci) a byl značně omezen ve svém rodinném, společenském a pracovním životě. Po svém zaměstnavateli proto požadoval náhradu za ztížení společenského uplatnění. Okresní soud v řízení posoudil soulad nařízení vlády č. 276/2015 Sb. se zákonem a rozhodl se je z důvodu jeho protiústavnosti neaplikovat s tím, že od 1. 1. 2014 došlo v oblasti civilního práva ke koncepční změně, která ponechává výši odškodnění rozhodování soudů (za pomoci Metodiky Nejvyššího Soudu). Krajský soud naproti tomu uvedl, že zákoník práce a související nařízení jsou vůči občanskému zákoníku speciální a občanský zákoník lze užít pouze subsidiárně. Nejvyšší soud se s touto argumentací krajského soudu ztotožnil s tím, že rozdílnost právní úpravy odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění v zákoníku práce od úpravy obsažené v občanském zákoníku je odůvodněna odlišností pracovněprávních vztahů od vztahů občanskoprávních. Nejvyšší soud však navíc užil institutu ustanovení § 271s zákoníku práce a zvýšil soudy přiznanou částku tak, aby lépe odpovídala snížení dosavadní kvality života zaměstnance a rozsahu aktivit, které vykonával před vznikem škody. Tento rozsudek názorně ukazuje, že občanský zákoník je vůči pracovněprávním předpisům subsidiární. Pravidla obsažená v občanském zákoníku se tedy uplatní pouze v případě absence speciální pracovněprávní úpravy – mezi takové situace však nepatří odškodňování ztížení společenského uplatnění, které svou speciální pracovněprávní úpravu má.

Rozhodnutí dostupné zde

  • Datum: 22. 10. 2019

< Přejít zpět