Nejvyšší správní soud se vyjádřil k podmínkám a smyslu odkladného účinku kasační stížnosti

Nejvyšší správní soud se v rámci své rozhodovací činnosti zabýval podmínkami a smyslem odkladného účinku kasační stížnosti a vymezil, za jakých okolností nemůže být odkladný účinek přiznán.

Celní úřad pro Plzeňský kraj shledal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku podle § 123 odst. 1 písm. b) zákona o hazardních hrách, který spočíval ve skutečnosti, že v provozovně nazvané „Motorest u Komína“ provozovala technickou hru typu Pegasus, ke které nebylo uděleno povolení. Žalobkyni byla uložena pokuta a ochranné opatření zabrání věci spolu s technickým zařízením. Generální ředitelství cel následně potvrdilo rozhodnutí celního úřadu a zamítlo odvolání žalobkyně.

Proti rozhodnutí Generálního ředitelství cel se žalobkyně bránila žalobou u Městského soudu v Praze (dále jen „krajský soud“), který však její žalobu zamítl a rozhodnutí Generálního ředitelství cel potvrdil.

Proti tomuto rozsudku podaly žalobkyně i osoba zúčastněná na řízení kasační stížnost. Osoba zúčastněná na řízení (dále též „stěžovatelka“) požádala rovněž o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti vůči napadenému rozsudku krajského soudu. Tuto svoji žádost odůvodnila tím, že jsou s ní vedena další správní a soudní řízení a že je rovněž prověřována pro podezření z trestné činnosti. Stěžovatelka se obává, že v těchto řízeních budou příslušné orgány vycházet především z napadeného rozsudku krajského soudu, což by jí mohlo způsobit vážnou újmu.

Dle závěru Nejvyššího správního z ustanovení § 107 a § 73 odst. 2 s. ř. s. vyplývá, že možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních podmínek: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a 2) přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Odkladný účinek má charakter institutu mimořádného, vyhrazeného pro ojedinělé případy a slouží k ochraně účastníků před důsledky napadeného rozsudku krajského soudu, případně i před důsledky rozhodnutí správních orgánů. Vždy je nutné jej vztahovat pouze ke konkrétní věci, které je předmětem daného řízení.

V projednávané věci se přitom žalobou napadené rozhodnutí stěžovatelky týkalo pouze v té části, v níž ukládalo ochranná opatření zabrání finančních prostředků a zadržených zařízení Pegasus. Toto rozhodnutí bylo vykonatelné od června roku 2020, přičemž v řízení před krajským soudem žádný z účastníků nežádal o přiznání odkladného účinku. Ani v současné žádosti se přitom stěžovatelka nijak nezmiňuje o tom, jakou újmu by jí výkon tohoto rozhodnutí mohl způsobit.

Hrozbu újmy stěžovatelka spatřuje v možnosti, že z názoru krajského soudu budou vycházet jiné orgány veřejné moci v dalších řízeních. Stěžovatelka se pak obává potencionálního precedenčního významu rozhodnutí. K tomuto účelu však institut odkladného účinku neslouží a sloužit ani nemůže, jelikož přiznání odkladného účinku v žádném případě nepředjímá výsledek meritorního posouzení.

Nejvyšší správní soud tedy s ohledem na výše uvedené shledal, že stěžovatelka ve svém návrhu neuvedla žádné tvrzení, ze kterého by vyplývala reálná hrozba újmy, jíž by bylo možné předejít přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud návrh stěžovatelky zamítl a odkladný účinek její kasační stížnosti vůči napadenému rozsudku krajského soudu nepřiznal.


< Přejít zpět

Na našem webu používáme cookies. Cookies jsou soubory, které slouží k měření funkčnosti webu, přizpůsobování obsahu webu, napomáhají tomu, abyste na našem webu byli spokojeni. Využíváním webových stránek s tímto souhlasíte. Další informace >