Ručení statutárního orgánu vs. náhrada škody dle insolvenčního zákona

Nejvyšší soud České republiky, 29 Cdo 5291/2015 ze dne 15.06.2017

Žalobce žaloval pohledávku za jednatelem společnosti, přičemž tvrdil, že jednatel ručí za škodu, která mu vznikla v důsledku neuhrazení kupní ceny společností. Jednatel společnosti za společnost objednal u žalobce zboží, společnost však poté kupní cenu za zboží neuhradila. Společnost byla v době učinění objednávky ve stavu platební neschopnosti a byly splněny podmínky k podání insolvenčního návrhu. Žalobce po zahájení insolvenčního řízení nepřihlásil svou pohledávku za společností do insolvenčního řízení.Soud prvního stupně a následně i odvolací soud zamítly nárok žalobce vůči jednateli společnosti (žalovanému). Argumentovaly, že tím, že žalobce nepřihlásil svou pohledávku do insolvenčního řízení, ztratil právo náhrady škody po jednateli společnosti. Dále tvrdily, že jelikož insolvenční zákon upravuje specificky odpovědnost jednatele za škodu v případě porušení povinnosti jednatele podat řádně a včas insolvenční návrh, nelze z tohoto důvodu postupovat formou ručení jednatele za škodu dle tehdy platného obchodního zákoníku.Nejvyšší soud rozhodnutí obou soudů zrušil. Dle jeho názoru totiž povinnost k náhradě škody dle insolvenčního zákona a ručení za společnost dle obchodního zákoníku jsou odlišné instituty, které jsou na sobě zpravidla nezávislé. Vytknul soudům nižších stupňů, že detailně neposoudily skutkové okolnosti případu a bez dalšího učinily závěr, že nepodáním přihlášky pohledávky do insolvenčního řízení došlo ke ztrátě nároku na náhradu škody z titulu ručení jednatele za škodu společnosti.Jedná se o zajímavý judikát, neboť Nejvyšší soud připouští možnost, aby členové statutárního orgánu za splnění zákonných předpokladů ručili za závazky společnosti i v případě, že se společnost nachází ve stavu, kdy jednatelé dle zákona musí podat insolvenční návrh. Stále však platí, že ručení člena statutárního orgánu neslouží k dosažení náhrady škody vzniklé tím, že člen statutárního orgánu dopustí převzetí nového závazku na společnost v situaci, kdy již měla být splněna povinnost podat insolvenční návrh na majetek společnosti (čímž se věřiteli sníží míra uspokojení jeho nároku v rámci insolvenčního řízení oproti situaci, kdy by byla povinnost podat návrh na zahájení insolvenčního řízení splněna včas – viz rozhodnutí 29 Cdo 4824/2007) – k tomu slouží již zmíněný institut odpovědnosti za škodu upravený v insolvenčním zákoně.

Rozhodnutí najdete zde.


< Přejít zpět

Na našem webu používáme cookies. Cookies jsou soubory, které slouží k měření funkčnosti webu, přizpůsobování obsahu webu, napomáhají tomu, abyste na našem webu byli spokojeni. Využíváním webových stránek s tímto souhlasíte. Další informace >