Kdy je úraz na pracovní cestě pracovním úrazem? – 21 Cdo 5306/2014

V popsaném případě se zaměstnanec domáhal na zaměstnavateli náhrad za pracovní úraz. Ten se přitom stal následovně: Zaměstnanec na podzim 2009 odpracoval celou svou směnu a na konci směny mu byla nařízena okamžitě pracovní cesta do jiného města. Tu zaměstnanec absolvoval a svůj úkol splnil, ale s ohledem na únavu a špatné počasí se rozhodl, že tentýž den v noci již zpět nepojede. Namísto toho přespal cestou u příbuzných a ráno vyrazil tak, aby stihl včas přijet do práce. Jenže se cestou na dálnici D1 připletl k dopravní nehodě a byl při ní zraněn. Zaměstnavatel odmítal újmu z úrazu nahradit, protože podle jeho názoru nešlo o pracovní úraz – zaměstnanec totiž přespáním u příbuzných přerušil pracovní cestu a ranní přejezd už neměl souvislost s plněním pracovních úkolů. Soud prvního stupně vyhověl zaměstnavateli, ale dál už zaměstnavatel úspěšný nebyl. Jak odvolací soud, tak Nejvyšší soud se totiž postavily na stranu zaměstnance. Nejvyšší soud k tomu uvedl, že za volantem je zaměstnanec nejen zaměstnancem, ale též účastníkem dopravního provozu, a musí proto dodržovat nejen zákoník práce, ale i silniční předpisy. Jestliže se proto zaměstnanec na zpáteční cestu necítil (a bylo to pochopitelné – měl za sebou směnu, 3 a půl hodiny v autě, další 2 hodiny zařizování, a teprve pak měl zase jet 3 a půl hodiny autem, navíc za špatného počasí), nelze mu mít za zlé, že na zpáteční cestě raději přespal u příbuzných a včas vyrazil na ranní cestu zpět na pracoviště. Ranní cestu, při níž došlo k nehodě, proto Nejvyšší soud posoudil jako úkon nutný po skončení práce na pracovní cestě, a celý děj tedy jako pracovní úraz.

Rozhodnutí dostupné zde

  • Datum: 06. 08. 2015

< Přejít zpět

Na našem webu používáme cookies. Cookies jsou soubory, které slouží k měření funkčnosti webu, přizpůsobování obsahu webu, napomáhají tomu, abyste na našem webu byli spokojeni. Využíváním webových stránek s tímto souhlasíte. Další informace >